Můj první pes Bert nás opustil dříve, než se dočkal svých čtvrtých narozenin. Myslela jsem, že mi to urve srdce. Je těžké ztratit psa. Ale ještě těžší je ztratit ho v době, kdy by si měl nejvíce užívat života. Tehdy jsem se zařekla, že už nikdy nechci mít jen jednoho psa. A tak přišla Čaký a půl roku po ní i Dixie. Možná teď myslíte, že to bylo mnohem lehčí, ztratit je na dvanáctém roce. Čaký nám na věky usnula loni v lednu a Dixie, ačkoliv jsem měla velký strach, že bez Čaký to nedá, přece jen s námi zůstala až do října. Ztratit dvě duše v jednom roce, ani to není snadné. Vidím na FB černé hovíky a při každém si vybavím teplé oříškové oči své Czakiry. Vidím znakáče a srdce se mi sevře touhou pohladit zase své sluníčkovské „štěně“ Dixie. Ne, není snadné ztratit ani starého psa. Tolik mi chybí.
