18.9.2022
Můžete si zatvrzele tvrdit, že čas se vrátit nedá, ale příjezdem Princezny č.2 se čas opravdu vrátil. Po Čaký zůstala v mém srdci pořádná díra a ze všeho nejvíc mi chyběl ten její oddaný sametový pohled, kterým mluvila. Jsem z této biokopie babičky celá na měkko, jak vajíčko. A jakoby Borůvka chtěla potvrdit svou genetickou příslušnost, je to aktivní ďáblík. Jak ví Básník, Borůvka je extratřída v milostných záležitostech a v podobě lásky naprosto nenahraditelná. Je zkrátka sladká, jen si ji nesmíte rozmáznout na oblečení.
Borůvka se narodila Briandě, které se říká Ándy, narodila se u nás a bydlí blízko Králíků, pro nás tedy na konci světa. A má čtyři plavé sestry, kterým vládla černou tlapou a jednoho znakatého bráchu Bertíka. Byl to těžký virtuální výběr. On k nám mohl přicestovat třeba i Bertík, co vám budu povídat, bylo by tak lákavé „udělat si“ ještě jednoho psa. A Bertík se opravdu moc povedl. Prvotřídní pes! Ale, když jsme chovka, je tak složité míchat psy a feny dohromady a u nás všichni psi žijí jako jedna smečka, jedna rodina. A rozhodování černá-plavá, 1:4, chápejte, to nebylo fér. Osudově se narodila jen jediná vyvolená, s tím se nedá nic dělat. Zkrátka, i když si člověk namlouvá, že rozhoduje, stejně už dávno srdce rozhodlo za něj.
Proč Borůvka? Zkrátka, tak přirozeně jí začali říkat doma hned po narození. A mně se to také líbilo. Hezky to ladí s Bobštejnem. Tak jsme se dohodli, že zůstane Borůvkou nadosmrti.
Ačkoliv je to dálka, jeli jsme se na Borůvku podívat. Přijeli jsme a štěně mělo tak řádně napucané bříško, že spalo a spalo. Ne nadarmo se říká, jak k jídlu, tak k dílu a hned bylo jasné, že tohle štěně bude řádný sporťák, když si umí urvat poctivý kus žvance. Cestou zpátky jsem se zastavili u Arcase, protože vždycky, když jedeme okolo, tak se za ním zastavíme podívat. Je to impozantní pes. A máme rádi jeho paničku. Psi vám totiž do života přivedou i nové přátele.
A pak už ten čas ubíhal mílovými kroky a konečně přišel čas přesadit Borůvku k nám, téměř na Šumavu. Hory, jako hory. Nebyla jako babička, který vyla celou Prahu a pro radost nablinkala do šaltpáky. Borůvka se uvelebila na sedačce a spala jako miminko. Ani jsme o ní nevěděli. Probudila se až o přestávce na Benzině, kde vyvalovala očička, jak je ten svět podivný a pak jsme jí zastavili pod Cukrákem, kde spořádala svačinu a trochu vody a hned navázala pevné přátelství s majitelem stánku, jistě by si odvezla i klobásy zdarma, kdyby byla krapet starší. A v podvečer jsme konečně šťastně dojeli domů, kde se Sofie mohla zbláznit radostí, protože netušila, jakou zákeřnost jsme jí provedli. A protože Borůvečka cestou nabrala sil, okamžitě se zabydlela a začala řádit. A že to není sheltie, už má Verunka šrámy na předloktí.
S příchodem Borůvky, navzdory vládě, přišlo roční období zvané zima a tak jsme se dnes vyrovnávali se zimou a deštěm. To není pro odchov psího batolete zrovna optimální, ale Borůvka to krásně zvládá. V noci pěkně spala, ve dvě jsme se vyvenčily společně s Bess, která, jako dáma pokročilého věku beztak noční venčení potřebuje a pak už jsem spaly až do rána, kdy mi Borůvka šikovně vytáhla deku z povlaku, takže jsem se probudila s podivem, proč je mi taková zima. K snídani si dala vločky s jogurtem a kapkou medu a k obědu vařené kuře. Je to pěkný sysel, hračky si odnáší do pelechu. Odpoledne v sadu při sběru ořechů i Sofie zjistila, že štěně se dá používat k běhacím hrám a že to bude vlastně prima. Ovšem doma si stále žárlivě střeží pánečka. Borůvka jim za to znehodnotila plácačku na mouchy, takže je to na body 1:1. Tak se úspěšně první den pobytu chýlí ke konci a brzy to tu zas bude jak u Šípkové Růženky.
