Ze života psího i lidského
„Já jenom kráčím po cestách, které mají srdce. Po kterékoliv cestě, která má srdce.
Po nich putuji a jediné, co mě zajímá, je, abych je prošel až na sám konec
a jak tak jdu, tak bez dechu zírám a zírám.“
(Carlos Castaneda)
18. září 
Naše smečka se rozrostla o nového člena. Přes hory a doly k nám konečně dorazila Borůvka z Bobštejna. Určitě nebude své babičce dělat ostudu, je to totiž řádně čertovské kvítko. Ale roztomilé!
8. srpna
Briandě se narodilo holek pět, čtyři plavé a jedna černá jak uhlí. Dlouho jsem váhala, ale pak zvítězilo srdce nad rozumem. Když vnučka, tak vnučka. Bude se (snad) jmenovat Borůvka a už teď se těším, jestli bude sígr po babičce.
14. července
Kluci zdárně rostou u svých pánečků, už mají pořádnou srst a začínají vypadat jako opravdové sheltie. Pomalu se blíží další významná událost v našem psím světě. Koncem příštího týdne s napětím očekáváme zrození vrhu B Briandy Cordis Paladin v chovné stanici „Z Bobštejna“a já s netrpělivostí vyhlížím Czakiřina vnoučátka. Pokud mi to bude souzeno a narodí se Czakuřino vnouče, pak se u nás doma začne psát úplně nová kapitola života se psem.
2. května
Vždycky když rozkvetou pampelišky a jaro je ve své nejzářivější podobě a je tak krásně, až srdce přetéká, pláču pro nejlepšího psa na světě, který tu směl být námi tak krátce, tak strašně krátce. Pes, který mi otočil život vzhůru nohama a změnil můj život ve všech směrech. Jsem mu tak vděčná! Za tolik mu vděčím. Dnes už je to třináct let, co Bertík dodýchal a pořád to bolí. Nadechnete se jarního vzduchu, vůně třešní a jabloní a vybaví se vám jeho teplé oči, jak prosí o pomoc. Ptala se mě včera jedna čerstvá majitelka hovičky, co na těch hovawartech máme, že je považujeme tak za jedinečné. Řekli jsme jí, že to pozná brzy sama. Hovawart je víc než pes!
14. dubna
Krásné prožití velikonočních svátků! Pozdrav nám posílá Ax!
3. dubna
Jako poslední se do své nové rodiny nastěhoval Lery. Za naprosto šíleného počasí jsme ho odvezli na Hanou, ze zemní vánice do oblasti s rozkvetlými stromy. Celou cestu byl naprosto hodné štěně, spal jak Šípová Růženka. Jako skřítek neposeda se hned zabydlel a celou rodinu si přivlastnil. A to je konec příběhu z naší porodní bedny. No, počkat, jakýpak konec, vždyť tyto psí životy jsou pořád na počátku. Co pro naši porodní bednu končí, to jinde teprve začíná.
27. března
V novém domově se zabydluje Axil. Kočky nebyly zrovna nadšené, ale to už jim Ax vysvětlí, jen co sebere odvahu. U nás doma je teď prázdno, ale Lery nesmutní. Jako rodinný otloukánek si docela užívá, že ho nikdo nekouše, neútočí na něj a nekutálí po zemi. Ráno mi tu dělá milou společnost, po chvíli se začnu divit, co televize blbne, sama se zapíná, vypíná a pak mi padne zrak na Leryho, jak s vervou opracovává ovladač. Což mi připomnělo, že se včera nesmírně zajímal o knížku u postele a snažil se ji poupravit. Pozor na něj!
24. března
A začalo nejsmutnější období odchovu. Včera jsme vyprovodili do velkého světa Agiho. Zítra se bude loučit Ax a příští víkend pojede i Lery. Už teď můžu konstatovat, že dva je mnohem méně, než tři. Počítá se to stejně blbě, jako tři, pokaždé objevíte jen jednoho trpaslíka, který spí a druhý si někde něco kutí. Lery si dnes vyzkoušel zahánění kachen a moc se mu to líbilo. Ne, ne, nebudu pofňukávat. Vždyť jsem na ně pyšná a ještě pyšnější budu, až z nich vyrostou řádní příslušníci rodu sheltií.
20. března
Včera nás navštívili zájemci o Agiho a opět mě příjemně překvapilo, že je vítal právě Agi. A ačkoliv ostatní štěňata pobíhala po celém dvoře, Agi se své návštěvy držel a to je velmi dobré znamení. Tak to vypadá, že můžu začít chystat ranečky na cestu a zamačkávat slzičky, že už klukům brzy začne nový život a na porodní bednu ani nevzpomenou.
16. března
Dorazila série fotek štěňat v sedmi týdnech a to je tedy bomba. Jasně, že vím, že mám nejkrásnější štěňata na světe, ale až je uvidíte na nových fotkách, uvidíte, že to není samolibá nabubřelost. Kluci jsou zkrátka kouzelná stvoření a já moc doufám, že už se do nich konečně někdo zamiluje.
14. března
Musím se podělit o bezvadnou zprávu, přišly výsledky CEA z laboratoře a ani jeden z kluků není přenašeč! Tím jejich šance na případnou kariéru krycího psa výrazně stoupla. A hned všichni tři. Lépe to dopadnout nemohlo.
11. března
Kočky, život přestává být legrace. Zatímco řešíme s kolegyní umisťování retrívrů z Ukrajiny, padají mi rezervace jedna za druhou. Snad se lidé nevyděsili „Zabijákem lžic“. Doba začíná být nejistá a ačkoliv klukům přibývá výbava do ranečku, tak si ho nakonec nebudou mít kam balit. Naštěstí my doma už víme, že uživíme čtyři psy, z toho tři velkého plemene, tak čtyři sheltie uživíme taky levou zadní. Ale pokud vám psí kamarád doma chybí, nebojte se mi ozvat. Štěňata jsou načipovaná, naočkovaná, zbývá nám vyšetření DOV a pak budou připravena do nového života. Právě probíhá výuka venčení malých uličníků, jsou to kluci odrostlí přímo v rodině, zvyklí na byt, naučení chodit ven, nějaké ruchy je jen tak nerozhází, umí vycházet s kočkama a retrívřicí, mají kuráž a nabírají správnou rychlost během po dvoře. Právě dostanou na hraní tunel a protože už krásně baští maličké granulky, můžeme zahájit naklikávání. Odchována jsou na Barfu, ale není problém je včas převést na granule. A když nám bude počasí trochu přát, možná už z nich budou i zaučení malí zahradníčci. Pište emaily, volejte a nebojte, jsem ukecaná.
4. března
Určitě se nezapomeňte podívat do Porodní bedny na zabijáka lžíce, je vidět, že štěňatům ke hře slouží úplně celý svět!
2. března
Tak se pomalu hrabu z covidu a zjišťuji, že čas nabral na obrátkách. Mám skluz v aktualizacích, ačkoliv alespoň na FB se snažím dát sem tam video. protože fotografie nezachytí kluků akčnost a řádění. Dnes jsem alespoň zaktualizovala Porodní bednu a už asi opravdu nastal čas najít klukům budoucí páníčky.
24. února
Pěkně jsem se těšila, jak vyhlásím návštěvní dny a ono ejhle! Udeřila zákeřná nemoc (hádejte která) a jsem v izolaci. Být v izolaci s tak roztomilými tvorečky je bezvadné, nakonec, můžu být ráda, že nám to nezhatilo čipování a očkování. Člověk se musí radovat z maličkostí. Takže návštěvní dny se zatím nevyhlašují, ale nebojte, štěňátka už umí krásně vítat všechny lidičky. Rozhodně jsme je doposud o společnost nešidili a tak jim ten týden uteče jako voda. A nesnažte se mi tvrdit, že jsem negativní, teď mám svůj pozitivní přístup k životu černé na bílém. Při své pozitivitě bych málem úplně zapomněla, že Sofie dnes slaví krásné čtvrté narozeniny! Všechno nejlepší, holčičko naše! 🌺
20. února
Masopust pejsci neslaví, naopak, baštit budou čím dál častěji. Pro své radostné hry potřebují energie čím dál víc. Včera jsem přidala video, kterak zamordovat ovečku, doplňování fotek poněkud vázne, vítr nadělal škody na našem hektaru střech, takže máme pracovní víkend s hlavou upřenou do nebe. Což by člověk měl činit každý den, upírat svůj zrak výše, ale pohled přes otevřenou střechu má přece jen své mouchy. Snad nám nenaprší do pelechu.
15. února
Dneska se někdo zeptal: „Těšíte se z krásy svého psa?“ A já si uvědomila, že jako bohatý znalec lpí na kráse obrazu, tak jsem skutečně pyšná na krásu svých psů. Když jsem kupovala Berta, ani mě to nenapadlo. Těšila jsem se na psa vysněných vlastností a na vzhledu mi nijak nezáleželo. Nakonec, znáte to, svého psa milujete, i když je ošklivý jak noc. Je prostě váš. Ale, léta strávená na výstavách, vás vždycky poznamenají. I když nejste žádný odborník, jako je rozhodčí, začnete to mít trochu v oku. Ladný krok, pěkné úhlení, dobrý hrudník. A pak, úplně nenápadně se objeví radost, když pozorujete svého psa, jak zavětří a vystaví se větru v dokonalém postoji a vy si uvědomíte, jak je krásný a zahřeje vás to u srdce. Tohle je krása jen a jen pro vás. Podívám se na psa a potěším se úplně stejně, jako se člověk milující umění potěší v galerii. A možná někde tady je důvod, proč opravdoví chovatelé věnují tolik dřiny a potu, peněz a času, aby na konci stvořili krásu. Je to jeden ze stavebních kamenů chovatelství. Zdravý, dobře stavěný, sebevědomý, šikovný pes, to je důvod, proč to nevzdat. Děláme svět lepším.
14. února
Dotaz, zda je vhodné pořídit druhého psa, mě dovedl k úvahám o tom, že člověk většinou nemá představu, co dělá psům, když je drží pro SVÉ potěšení a že je to pes, který mnoho ztrácí. Teprve, když máte dva psy, tak si uvědomíte, co pro smečkové zvíře znamená samota. A samota většinu psů provází po většinu života a vede k řadě neuróz. Pes není stvořen k samotě. Nabubřeně si myslíme, jak našemu psovi dáváme všechno, má to nejlepší v misce, jdeme s ním na procházku, i když prší a jezdí s námi na dovolenou. Má se jak prase v žitě. Ale pes to všechno rád vymění za hru s kámošem, za zalehnutí do pelechu bok po boku, za probíhání se s kamarádem. Když vidíte to jejich štěstí na vycházkách, už nikdy nebude chtít jednoho psa. Člověk psa psovi nikdy nenahradí, kdyby se rozkrájel na maličkaté kousíčky. Je to vidět už v porodní bedně. Máte na chvíli nahradit štěňatům matku a masírujete bříška, ale když pak pozorujete, jak to dělá jejich maminka, nikdy nenahradíte tu důkladnost, intenzitu a pečlivost, s jakou to provádí. Nemáte šanci. Jsme jen ubozí břídilové.
Dnes je Valentýna a láska má mnoho podob. Našim štěňátkům jsou právě tři týdny. Je spousta stvoření na světě, ale jen málo jich bylo stvořeno k bezpodmínečné lásce. Nikdy nenajdete stvoření, které by vás dokázalo milovat více, než pes. Hodně lásky, mrňata, po celý život, ať se vám v dobrém vrátí láska a důvěra k lidem, se kterou jste se již narodili. Ať nikdy nepoznáte lidské zlo.
11. února
Odeslala jsem žádanky o zápisová čísla a tak od dnešního dne už se kluci musí jmenovat pořádně. Byl to boj, ale teď už je rozhodnuto. Budou se jmenovat Agenor (Trikoš) – odvážný, Axil (Flíček) – ochránce a Allert (Proužek) – ušlechtilé srdce. Agi, Ax a Lery 
Doufám, že se jména budou líbit.
8. února
Dorazily fotečky, večer se do toho pustím. Objednala jsem štěňata na vyšetření DOV (dědičné oční vady) a nejbližší termín je 22. března, takže kluky hned tak z domova nepustím. Jsem asi divná, ale já z toho mám docela radost, že mám důvod balit jim ranečky později. A to můžu být ráda, protože kamarádka mi říkala: Honem objednej, ty termíny jsou dlouhé! Tak bychom to měli krásně stihnout. Co mě zarazilo, sestřička říkala, abych vzala průkazy původu. Jak to že sestřička neví, že sice budeme načipovaní, ale než nám vystaví průkazy, uplyne ještě moře vody. Neslyšela jsem, že by se termíny zkrátily. Naopak jsem byla upozorněna, že se zápisová čísla začnou vydávat až v půli února. Snad už budou alespoň prototypy PP v emailu.
7. února
Rozhodla jsem se opět dávat fotky i na Rajče, protože je tam zkrátka šikovný prostor. Zatím na zkoušku stažené fotografie z prvních dnů štěňátek.
4. února
Dnes jsem měla to štěstí, že mi kamarádka nafotila štěňátka pořádným fotoaparátem a tak se teď můžeme těšit na pěkné fotky. Doplnila jsem události v příspěvku Z porodní bedny, i když tato doba je mimořádně klidná. Nicméně stále jich mám plnou hlavu, ještě nepadlo definitivní rozhodnutí o jménech kluků, už se jim kupuje sem tam něco do výbavy, plánuje se odčervování, čipování, očkování, genetická vyšetření i vyšetření očních vad, tolik nás toho ještě čeká. A stále probíhá konkurz na majitele, protože zájemců je povícero, ale jen tři z nich potřebují psího paladina, aby bedlivě střežil srdce své rodiny a bude je věrně provázet kusem života. A to není jen tak!
2. února
Přidala jsem každému klukovi malé video a pár fotek z 9. dne. Už je vidět v porovnání se 4. dnem, jak vyrostli. Něco málo jsem doplnila i do Porodní bedny, tak se kochejte klidem. Ještě chvíli a bude po klidu. Vemte si ze štěňat příklad a zkuste si taky zavegetit.
31. ledna
Sofie už to v noci přehání. Že se potřebuje vyvenčit. Dobrá. Že potřebuje noční večeři? Taky dobrá. Že po noční večeři chce další venčení, to se dá taky pochopit. Ale vyžadovat o dvě hodiny další jídlo?! To je Bumbrlíček, či co? V počtu denních jídel už předčí i Hobity. Přes víkend jsem doplnila přehled Z porodní bedny, naleznete tam nová videa i co je v bedně nového.
29. ledna
Konečně postel! Asi díky tomu jsem se probudila do sobotního rána v devět dopoledne vyspinkaná do růžova. Začíná nejklidnější fáze odchovu, miminka spí a baští, spí a baští. Pupíky opadaly. Maminka se stará, chovatel má pré. Vetbetky se výborně osvědčily, porodní bedna krásně čisťoučká, sebrala jsem štěňatům ohřívací dečku, krásně jim stačí pokojových 22°C. A už se nám začíná projevovat psí rasismus, merle kluci spí pohromadě a trikolorní krtek preferuje samostatný spánek. Barevnou diferenciaci dobře známe z porodních beden hovawartů a zdá se, že sheltie mají stejné vlohy. Založila jsem každému štěněti vlastní stránku a s Verunkou jsme se pokusily nafotit „prezentační“ fotky, focení štěňat je velká kapitola sama pro sebe. Nikdy nebývají v klidu. Už od minuty narození jsou v pohybu. Velká výzva pro fotografa.
28. ledna 2022
Protože Sofie se stará o prcky bezvadně, opravdu jsem si včera myslela, že bych se mohla odstěhovat do své postele. Celý den sedím u počítače a Sofie krmí a spí a masíruje a tak po celý den. Jen si sem tam odskočí vyvenčit se, zahnat kočku, či nacpat si bříško dalším přísunem proviantu. Já jen ze své židle dohlížím. A tak jsem se večer pokusila jít spát běžným způsobem. Ovšem ten pes je rozpolcená osobnost! Myslí si, že mi musí dělat společnost, takže když jsem si zalezla k sobě, běhala sem a tam, od postele do bedny a zase zpátky, jak se nemohla rozhodnout. Nakonec usoudila, že bezpečnější je držet se paničky. Mláďata nechť zhynou hlady. Takže pro blaho mládeže…Bude ze mě je úplný Sparťan. Čtvrtá noc na prkně. A taky nevím, proč musí morčata vydávat zvuky jako štěňata. Pak se budím kvůli morčatům. A ten ranní budík! Peklo.
26. ledna 2022
Tak jsou tu, s námi. Nebylo to jednoduché, nikdy nemívám nic jen tak díky štěstěně zadarmo. Ale všichni jsou v pořádku, zdraví a spokojeně baští. Je co vyprávět. Ale nechtějte to teď po mně. Úplně probdělá noc a den, další noc s krmením po dvou hodinách, a i ta poslední už pohodová (pořád v porodní bedně) se už na mně podepsaly. Dramata jsou snad za námi a teď už jen samá pozitiva z porodní bedny. A doufejme v pořádné váhové přírůstky. A co ještě vám povím? No, co myslíte…že jsou to ta nejkrásnější štěňátka, co se kdy narodila. Kdybyste viděli ty malilinkaté tlapičky a roztomilé ocásky a jak se snaží, jak jsou šikovní a jaké mají nádherné kožíšky, úplně heboučké a sametové. Chápejte, to se vypovědět nedá. To musíte ležet v porodní bedně a pozorovat ten cvrkot a obdivovat a žasnout! Zázraky stvoření!
20. ledna 2022
Nedá se říct, že by se člověk vyspal. To, že jsem staré pejsky zvyklá venčit uprostřed noci po několik let, mi moc nepomáhá. Dokonce retrívřice spí mnohem tvrději, než dříve. Kočky teď, když jim chybí „Dveře do léta“, o courání moc nestojí. Jenže, vrací se starý návyk reagovat na každé mimořádné zašustění. Být ve střehu, kdyby se něco dělo. Částečně se o povyk starají morčata, která během noci pořádají běžecké závody a poražený hlasitě nadává. Ovšem největším škůdcem spánku se nyní stala Sofie. Ona není zrovna mazlící, postelový pes. Vím moc dobře, kdy si mi lehá na polštář. Hlídá. Kdykoliv je podezření, že by nápad přitulit se, mohl dostat kocour Mour. To Sofie v žádném případě nesnese. Někdy mi spí Sofie v nohách. Někdy. Často si myslím, že tam je a hodiny ležím se skrčenýma nohama, abych pak zjistila, že spí natažená na dlažbě. Sofie teď potřebuje čůrat mnohem častěji a tak mě budí lehkým kvílením a dotekem packy do ruky. Je tedy mnohem kontaktnější, než Czakira, která stejného efektu dosáhla pouhým zíráním a telepatickým příkazem. Ze spánku mě vytrhuje i Sofiino neustálé čištění. Březí fena ke konci březosti se stává čistotným fanatikem, ale bříško už nabylo na objemu a tak se tato činnost stává akrobatickým uměním, která často končí nedůstojným překulením. Dnes v noci bylo Sofče trochu špatně, chtělo se jí blinkat, ale nic z toho, naštěstí to po chvíli přešlo. Kdepak Sofie, aby se vzdala části večeře. Toho bohdá nebude!
18. ledna 2022
Dorazila nám nová výbava do porodní bedny. Těžko říct, která holka si to víc užívala, jestli Sofča, či Verča. Ale díky koberečkům vzala Sofie konečně bednu za svou a dokonce ukázala Bess, že si ji hodlá hlídat a velkým psům je vstup zakázán. Nevím proč, ale Sofie má velmi vyvinutý hlídací pud. Jeden by řekl, že to odkoukala od hovawartů, ale ani jedna holka neuměla hlídat deku. Sofie ano. Prvně mě tím překvapila na výstavě v Brandýse, to byla ještě psí teeneger, pískle takové, nedosrstěné. Jak nám někdo šlápl na deku, hned mu to Sofie vysvětlila. Další novinkou je, že si Sofie našla nový zdroj výživy. Lítá po dvoře a sbírá mrtvé myši, které tam zanechaly kočky. A nejenomže je sbírá, ona je rychlostí blesku polyká. Je to prase psí. Vždy je rychlejší. Co naděláme, holt na ni jdou těhotenské chutě. Ještěže nepožaduje kyselé okurky.
16. ledna 2022
Jak se tak snažím najít, které z příspěvků přenést na nový web v první řadě, bezmocně v nich listuji. Tolik už jsme toho s našimi chlupáči prožili. A některé příběhy při čtení prožívám znovu, jako by to bylo včera. A tak místo práce na webu nostalgicky vzpomínám a přitom pofňukávám a zamačkávám slzy nostalgie. Ale vždyť nás teď čeká zbrusu nový příběh. A člověk se chvěje a doufá, že to bude příběh se šťastným koncem. Nakonec jsem vybrala vyprávění o narození štěňátek Czakiry, to proto, že je to takový volný návod na vedení porodu a není na škodu si připomenout, co nachystat a připravit. Pro ty, kteří nás neznají, tak naše dlouhá historie ve fotografiích na Rajčeti. A ještě jsem chtěla připomenout, že ČT1 po letech dává opět seriál Všechny velké a malé bytosti podle J. Herriota a to je balzám na duši nejenom pro přátele zvířat. Tak se určitě dívejte!
14. ledna 2022
Plynule jsme se posunuli do 52. dne. Bříško už je přeplněné štěňátky, ačkoliv Sofie stále vypadá na fotkách dobře. To já v takovém stádiu těhotenství vypadala podstatně hůř. Podle psího kalendáře může fena ztrácet chuť k jídlu. To nám v žádném případě nehrozí. Kdyby Sofie chuť k jídlu ztratila, okamžitě jedeme na pohotovost. Vypadá to, že si z březosti nedělá vážnou hlavu, na rychlosti stále neztrácí, prohání kočky a kachny s nezmenšenou chutí. I když, vůči kočkám je poslední dobou mnohem přísnější. Pohltila mě horečka hnízdění, objednala jsem zbrusu nové vetbetky do porodní bedny, taky podložky a krmící sadu pro všechny případy, štěněcí misku. Porodní bedna už se skví v obývacím pokoji a způsobí nám jistě mnoho modřin, jako vždycky. Všechny psí hračky byly podrobeny důkladné revizi, některé nás opustily, některé prošly pračkou a sušičkou a zbytek byl vydrbán kartáčem, miminka jsou prostě miminka. Je čas prohrabat homeopatickou lékárničku, člověk nikdy neví. Když to nepomůže, zcela určitě to neuškodí.
10. ledna 2022
Další kousek pomysleného metru je odstřižen, píše se den 48. Čas rychle utíká. Vyhrabali jsme zaprášenou porodní bednu, která už leží tolik let ladem. Usmyslela jsem si, že pod ni chci malá kolečka s brzdou pro snadnější manipulaci s tímto monstrem po obývacím pokoji. Asi málokterá sheltie má porodní bednu velikosti tanečního sálu, ale já myslím, že štěnatům se to bude líbit, takový rozběh. Sheltiím se tam vejde celé psí hřiště. Pro začátek a intimitu jim vytvoříme přepážkou menší prostor, ale pak už si to užijí. Předělat se budou muset asi i boční lavičky, které brání zalehnutí štěněte u stěny, v tomto případě by nám pod lavičku zahučela celá mamina.
4. ledna 2022
Vykročili jsme do zbrusu nového roku. Čekají na nás velké věci. Konečně jsem kousla do toho uleželého jablíčka a pustila se do tvorby nového webu. Původní stránky hovawartbert zůstanou ještě nějakou chvilku v provozu, vždyť jsem do nich vložila spoustu radosti i smutku a nerada bych o to přišla, budu se snažit přenést obsah na svůj líhnoucí se web, kde nebudou žádné reklamy, jen pejsci, vy a já. Moc se na to těším, i když už nyní vidím, že to bude tvůrčí boj. Za tu dobu flákání jsem hodně zapomněla, hodně je toho nového, a někdy mě svrbí prsty dát se opět do blogování. Tento rok by měl být rokem ŠTĚŇAT. Zatím je to tak trochu neveřejné tajemství, protože mám v živé paměti rok Coronaviru, kdy mi hned po bonitaci psali zoufalí milovníci zvířat a sháněli se po potencionálních štěňátkách a co víc, někteří se ptali po hovawartech, ačkoliv stačilo trošku zagooglit a z věku Czakiry a Dixie by bylo hned jasné, že nepochodí. Pevně doufám, že ten hlad po doplňcích vycházek už byl plně ukojen a že se vrátíme k seriózní pejskařině. Ještě jsem dostala za úkol na úvod připomenout, že kromě mé mizerně fotící maličkosti bude pro tento nový web i nový fotograf a tím je cvičitelka Sofie První – Verunka. Verunce je, jak naši příznivci asi vědí, necelých 12 let. Jako celoživotní pejskař se rychle posunuje na vyšší úroveň a už nyní v ní mám zdatnou pomocnici. Tak ať se vám její momentky líbí!